Zdravím,
v dnešním článku bych se chtěla věnovat mému studijnímu období státnic a tématu, které mnoho lidí zvládá - jak se učit (z mého pohledu).
Dá se říci, že to všechno začalo v listopadu 2014, kdy jsme si volili v 2. ročníku téma bakalářské práce. Při prvním vyřčeném návrhu jsem si myslela, jak není skvělý, byl pro mě prioritní, a odpověď zněla "Ne." V tu chvíli mi začaly kolečka v hlavě šrotovat na plné obrátky. "A..." - "Ne." - " A třeba..." - "Ne." Veškeré mé super témata byla zamítnuta. Tak jsem své vedoucí pak navrhla téma, do kterého se mi nechtělo a zdálo se mi... blbé. "Ano, to může být hezké téma, ale vymyslete výzkumný problém..." V tu chvíli jsem myslela, že praštím hlavou o zeď. Ale no nic. Nic se nedalo dělat.
Celé dny jsem strávila nad tím, co bude můj výzkumný problém, co bude můj výzkumný cíl.. "Však budu zjišťovat, jaký je ideální učitel podle žáků ne?" - "Ale to nestačí, musíte mít...." V tu chvíli se mi začaly protáčet panenky o 180°. Byla jsem bezradná.... A věřte nebo ne.. dřív, než jsem vymyslela cíl, jsem vymyslela nové téma...
Vzhledem k tomu, že respondenty jsem chtěla sbírat tam, kde jsem měla dobrovolnou stáž, musela jsem alespoň ten hloupý dotazník (při tom slově normálně dostávám osypky, když jsi vzpomenu na tu dobu) vytvořit... Tak začalo tvoření...
Pokus 1 - Zamítnuto
Pokus 2- Zamítnuto
Pokus 3- Zamítnuto
Pokus 4- Zamítnuto
Pokus X- Zamítnuto
Pokus 11- Zamítnuto
Pokus XX- Zamítnuto
A půl rok byl v čudu... A světe div se, nějak se to zvládlo a já šla v dubnu svou práci vázat... Co já se nabrečela, než mi schválila dotazník a pak závěr. O těch chybách, které jsem pak našla v hotové práci je škoda mluvit. Myslela jsem, že se hanbou propadnu.
Čas letěla byla zde obhajoba.
V ten den, jsem vezla chlebíčky... a myslíte, že jsem je dovezla do cíle? Tak z 50%... Celou cestu jsem je opatrovala jak oko v hlavě, ale poslední zastávku před školou - *plác* otevřel se mi tác a polovina chlebíčků se vysypala na zem do tramvajky. Já tak zpanikařila, že jsem je ani neskopla ven na chodník. (tímto se omlouvám všem přítomným a hlavně panu/paní řidičce, pokud to pak musela uklízet)... Po pár hodinách byla obhajoba úspěšně za mnou, až na nějaké moje trapné vysvětlování, co je ono a tamto, to bylo celkem v pohodě. Nemohla jsem si vzpomenout na správná slova a použila jsem obdobná slova/názvy, ale v takové souvislosti, že kdyby mě někdo poslouchal pořádně, asi mě pošlou někam.
No a měla jsem měsíc před státnicemi... Ještě před obhajobou, jsem si říkala, jak se budu učit, když ji dám! Upravila jsem si veškeré státnicové otázky do svého formátu. Neumím se učit, když materiály jsou ve formátu, který nevypadá hezky, a který prostě není můj. (mám v tom prostě systém)
Otázky jsem si tedy upravila a ejhle.. zbývaly 2,5 týdne. mým plánem bylo si to číst dokolečka... Ach jo, když si na to vzpomenu, jen se stydím... Přečetla jsem si to jednou a dala pauzu na týden...
Tak zbýval jen týden... Začala jsem panikařit. Hledala jsem na internetu jakékoliv rady, jak se efektivně učit... zvýrazňujte, opisujte si, čtěte nahlas, postavte před sebe zelenou rostlinu - můj pohled spočinul na malém kaktusu, který jsem dala svému příteli (no co, rostlina to byla a zelená taky).
Z jednoho předmětu jsem si udělala výpisky, zbývaly nějaké 3 dny. Usoudila jsem, že nějakých 30 otázek nestihnu přepsat/ vypsat. Tak jsem začala číst.
Bohužel přišla sobota a přítel měl oslavu, seděla jsem na terase a koukala, jak se lidi baví pod pergolou - podívala jsem se do materiálů- na lidi- na materiály-na lidi-na materiály - *plesk* zavřela jsem je a šla na chvíli za nimi. Bohužel má chvíle byla do 4 do rána.
A byla neděle - poslední den. Vstala jsem kolem 1h odpoledne a začala brečet. Začala jsem si vyčítat včerejšek, i když jsem se bavila, brečela jsem, že jsem neschopná, že to nedám atd. atd. Snažila jsem si to číst. Alespoň něco. Stačilo se mě zeptat "tak co, už umíš?" a já začala zase fňukat. Modlila jsem se, ať se stane zázrak, že se budu příště učit (klišé).
A bylo pondělí. Nestihla jsem přečíst jeden předmět... jen do nějaké cca 8 otázky, kdy 2 jsem letem světem proletěla v autě a před zahájením státnic jsem si zbylých 7 otázek spíše prohlížela, než abych si je četla. Celkově jsem si dva předměty přečetla 2x, ten třetí 1,5x když to tak vezmu.
Přišlo losování a já si vybrala 2/3 snad ty nejhorší otázky, co kdy kdo viděl. Jednu, ke které jsem věděla pár vět a druhou, ke které jsem jen věděla, co je jeden pojem (a tu, kterou jsem si prohlídla před zahájením). Třetí otázka mi pěkně sedla, to byla snad jediná, kterou jsem uměla i pozpátku, protože mě bavila.
Nějakým způsobem, nebo spíše zázrakem, jsem stála na vyhlášení výsledků celá rozzářená, že to mám.
 |
| http://sites.psu.edu/siowfa15/wp-content/uploads/sites/29639/2015/12/frustrated-boy-studying.bmp |
Takže moje rady, jak se učit?!
...
...
...
Žádné. Neexistuje žádná osvědčená metoda. Každému vyhovuje něco jiného - mě časová tíseň (dřív se do toho asi nikdy nedokopu). Pokud hledáte na internetu, jak to do sebe vecpat, najdete jedno a to samé pořád dokola, s občasným obměněním.
A pokud si říkáte, jo budu se učit xx dní/týdnů/měsíců dopředu - stejně nebudete (až na nějaké výjimky), pak stejně zjistíte že ty materiály jsou celkově divné a nechápete je.
Pokud jste na tom s učením jak já, tak víte sami, že dokud vám nehoří koule u zadku, nesednete k tomu. A žádné zelené kvítko, zvýrazňovače a další "vychytávky" jsou vám k ničemu, protože na to nemáte čas. Poslední den prosedíte se sepjatýma rukama a promlouváte k nějaké vyšší moci a slibujete, že se příště polepšíte.
No a takhle je to u všech mých zkoušek - většinou se "učím" noc před ní, a pořád nějakým zázrakem mi to vychází. :D
